Vyhledat
  • Admin

Irockshock.cz

RAIN – Labyrint Vlastní náklad / 51:25

Crossoveroví RAiN z Nového Města pod Smrkem se po téměř čtyřech letech přihlásili o pozornost svým novinkovým počinem Labyrint. A pro tentokrát vybrali hodně výstižný název, neboť podobně jako na předchozím počinu Cesta za sny kličkují jakýmsi pomyslným žánrovým labyrintem.

Opět žádné lámání hlavy nad nějakými jasnými styly, takže první a snad ani druhý poslech nedají jasnou odpověď na to, kam RAiN směřují tentokráte. Cítit je ovšem lehčí odklon od dříve metalovějšího nádechu k řekněme syrovější grungerockové, snad i hardcorové tváři. Ne však samozřejmě na ploše celého alba, ale v úvodní Všichni jsme stejně daleko určitě. Vše to ale víceméně vychází ze samotného zvuku, který pro toto album zvolili. Třináct skladeb na více jak padesátiminutové ploše je poměrně solidní porce muziky, proto asi nijak nepřekvapí, že se zde nesází na rychlost, ale spíše na propracovanost a pestrost. A to se vcelku daří. Hudebně tomu vážně není moc co vytknout. Opakovaně mám ale trochu problém se zpěvem Honzy Kvapila. Taková ta psychedelicko-rocková ležérnost v hlase mi přijde v pořádku, jen mi někdy připadá až trochu zbytečné to tlačení na poněkud agresivnější vokální pilu. Je zde totiž poměrně hodně momentů, které mají po hudební stránce nabito slušným hitovým potenciálem, jenže právě ten agresivnější, méně melodický výraz to poněkud brzdí. Namátkou třeba refrén v trojce Když všechno končí, ten po silné vokální melodii přímo volá – i když tady je třeba podotknout, že právě v refrénu vypomáhá jeden z hostů Luboš Suchánek z Komunálu –, stejně tak jako následující balada Odcházíš. Jak se říká, někdy méně je více, a tady je toho drsného výrazu opravdu zbytečně moc.

Výtečné vokály lze naopak slyšet v 1000 tváří, kde je uveden jako host Jan Hlůže. Nemám přesné info, ale snad se jedná o člena dnes už neexistujících Alien, či sezonního zpěváka kapely Titanic. Ať je to jak chce, ten zpěv se mi vážně líbí. I osmá věc Psanec má moc pěkné, čistě odzpívané pasáže, kterým bych se v budoucnu rozhodně nevyhýbal. Hudba jako taková krásně probublává všemi zákoutími kouzelného labyrintu, a zde naopak občasné přitvrzení vítám. Dobře to totiž dokresluje celkovou atmosféru. Ta je místy nostalgicky tajemná, či naopak výbušná, takže to žánrové kličkování, kdy se od atmosférického art rocku hravě přeneseme ke grunge rocku či heavy, doom nebo dokonce nu-metalu (nějaké ty pozůstatky zde přece jen jsou patrné), zní tak nějak kompaktně a nenásilně. Proti minulé nahrávce je zde i více uchu lahodících kytarových momentů. Po kytarové stránce se zde totiž pořád něco děje a prakticky nic nestojí jen na jediném jednoduchém riffu. V podstatě pořád lze slyšet nějaké to kytarové 'čarování', ne nějak ekvilibristicky divoké, ale o to příjemnější na poslech. Tady se prostě muzikantský cit nezapře. Jak jsem zaregistroval, mezi jedny z nejoblíbenějších skladeb u fanoušků patří zmiňovaná Když všechno končí, která má vážně slušný hitový potenciál. U mě je to ale, nejen díky ozdobení velmi dobrým zpěvem, 1000 tváří. Opět silný refrén, lehce svižnější tempo, to bude naživo jistě dobře fungovat. A jen tak na poslech to u mě vyhrává Řeka, příjemná záležitost s moc pěknými atmosférickými 'meandry'.

Opět těžko vyberu nějaké úzké spektrum fans, kteří by si na této nahrávce smlsli. Deska má hodně tváří i nálad, takže ji lze doporučit prakticky každému s otevřenějším hudebním vkusem. Neříkám, že se mu bude líbit asi vše, ale vybírat je určitě z čeho.

Jiří Olszar



4 zobrazení

Sleduj nás na:

  • Apple music
  • White Spotify Icon
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon
  • White SoundCloud Icon
  • White YouTube Icon
  • bz

© 2018 by Filip Čáp. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now